Normální je nekouřit. A normální je mít jeden vztah. Jenže život s sebou občas přináší různá překvapení. Váš příběh je možná v něčem podobný: jste docela spokojená, máte ráda svou práci, své kamarádky, milujete svého muže. Kromě běžných konfliktů nenarušuje váš dlouholetý vztah nic zásadního; nic, s čím byste si neuměla poradit. Jednoduše netoužíte ve svém životě po změně. Ano, příběh bývá obvykle jednoduchý; alespoň do té chvíle, než se ve scénáři objeví tradiční zápletka.

Změny přicházejí totiž často právě ve chvíli, kdy je vůbec nečekáme. A tak se možná jednoho dne stane, že vám cestu zkříží někdo, s kým jste nepočítala. Probudíte se do nového dne a zjistíte, že milujete ne jednoho, ale dva muže. Není třeba hledat souvislost s časy, kdy jsme ještě jako nešikovné pubertální dívky chodily bez uzardění a s lehkým srdcem se dvěma chlapci zároveň. Tentokrát je to jiné.

Slovenská zpěvačka Jana Kirschner zpívá v jedné ze svých písní slova „nie je ľahké milovať dvoch mužov, neviem byť dobrá, vie to aj Boh, umieram túžbou mať ich obidvoch“. Zdá se, že téma „dvojité“ lásky tedy rozhodně není praktickou zkušeností pouze mizivého procenta žen. Naopak – mnoho z nás dobře ví, o čem je řeč. Nepřímo to potvrzuje také fakt, že do paralelních vztahů se paradoxně vrhají i ty ženy, které jsou se svým partnerem šťastné.

Pojďme se ale vrátit k našemu příběhu. Jste vdaná žena a máte doma muže, kterého jste poznala už dávno. Vyklubala se z toho láska jako trám a vy jste hned od začátku věděla, že právě s ním chcete prožít celý život i společně zestárnout. Spřádali jste plány o společné budoucnosti a většina z nich se proměnila v realitu. Po tom všem by se nejspíš zdálo, že jste spokojený manželský pár. Ano. Pravdou je i to, že dnes, po deseti letech, už vám na něm samozřejmě pár věcí vadí; je trochu morous, někdy zbytečně nervózní a podrážděný, ale i to k němu patří. Ostatně ani vy nejste prototyp ideální ženy. Jeden problém tu však přece jen je: stereotyp. Po letech, kdy se do vztahu nenápadně vloudí nuda, má najednou někdo nový obrovské kouzlo. Někdo, kdo není morous, kdo není nervózní ani podrážděný. Někdo, kdo navíc tak intenzivně probouzí vaši smyslnou fantazii.

Kromě vzrušení s sebou však láska ke dvěma mužům přináší i dvojnásobný stres. To, co se zdá být na začátku tak lákavé a přitažlivé, se postupně stává pro toho, kdo vede dvojí život, obrovskou psychickou zátěží. Setkávat se a žít se dvěma partnery zároveň jednoduše nelze. Tři jsou ve vztahu příliš. Paralelní vztah samozřejmě sice nějakou dobu fungovat může, ale většina žen jistě potvrdí, že výčitky svědomí nejsou nic příjemného. A když se k nim přidá ještě strach z rozhodnutí, že opustíte jednoho, zůstanete s druhým, a nakonec zjistíte, že právě ten první byl tím pravým, stane se ze života peklo. Kdo to nezažil, nepochopí. Ostatně ne vždy je to jen láska k oběma zároveň, naše nerozhodnost a náš strach ublížit; v mnoha případech jsou tato slova jen jakýmsi alibi, které zakrývá skutečnou příčinu: strach ze samoty, který nás nutí dál setrvávat ve vztazích, kterým leckdy ani my samy nevěříme. Věřte, že většina žen, které prožívají lásku ke dvěma mužům zároveň a nedokážou se mezi nimi rozhodnout, nakonec obvykle stejně zjistí, že ani jeden z milovaných mužů není horší nebo lepší. Každého milujete nejspíš právě proto, že je to on.

Dříve, než odsoudíme tuplované vztahy, podívejme se na to, jak vypadá druhá strana mince – jak to mají muži. Ti jsou polygamní už od přírody; není třeba připomínat desítky vědeckých studií, které tento fakt jasně potvrzují. Našim drahým polovičkám zdá se tedy vůbec nečiní potíže občas si „odskočit“ někam jinam. S klidem v duši se potom zase vrátí domů ke své milované manželce. Naopak ženy, nebo prý alespoň valná většina z nich, potřebují k nevěře údajně lásku. Jednotlivé dílky naší stavebnice tedy začínají možná pomalu zapadat do sebe. Odtud možná ta „láska“ ke dvěma mužům zároveň: jednoho máme doma a toho druhého (také) tajně milujeme. Možná každá z nás má toho svého Pištu Hufnágla…? Nabízí se otázka, jestli je tedy vůbec možné milovat současně dva muže. Je to opravdu skutečná láska? Nebo jen „ženský způsob nevěry“, rafinovaně převlečený za cit ke dvěma mužům? Budeme-li k sobě upřímné, možná zjistíme, že je to „jen“ obyčejná touha vyzkoušet něco nového, nepoznaného, něco, po čem toužíme, chuť změnit zajeté stereotypy. Často „jen“ znovu probuzená vášeň… Jedno je jisté: vzájemná sexuální přitažlivost a zamilovanost ještě nevěstí nutně velkou lásku.

Než se tedy vrhnete do podobného dobrodružství, dobře si to rozmyslete. Začátky bývají krásné, zato konce však většinou velmi neveselé. V lepším případě se oklepete a o zkušenost bohatší už si příště dáte na podobné dobrodružství pozor. V tom horším případě vás však mohou čekat slzy, rozčarování, pochybnosti, sebeobviňování, nedůvěra v muže, nedůvěra v sebe, ztráta sebeúcty. A nejspíš i smutné konstatování „jak šťastné jsou ženy, které nepoznaly lásku ke dvěma mužům“. Ale abychom zakončili zamyšlení nad partnerským trojúhelníkem v poněkud veselejším tónu, vraťme se ještě krátce k těm, o kterých dnes byla řeč. Muži jako by znali ženské fantazie, když jsou tak zarytě přesvědčeni, že každá žena ve skrytu duše touží mít dva partnery současně. Nedávno provedený sociologický výzkum to potvrdil. Většina z nich však netuší, že v této fantastické představě jeden muž vaří a druhý uklízí.

[TISCALI/Momo]

zpět na Ženy