Každý rok je u nás rozvedeno zhruba třicet tisíc manželství. Číslo je to nepochybně alarmující, ovšem dnes se nebudeme ani tak zabývat otázkou „co s tím“, jako spíš „co potom“.

Na stupnici psychicky náročných situací se rozvod řadí hned za úmrtí blízkého člověka a jeho dopad bývá obvykle o to horší, čím déle manželský svazek trval. Většina odborníků na mezilidské vztahy se shoduje v názoru, že trvá zhruba dva roky, než se člověk vrátí do stejného emočního stavu jako před rozvodem. Existují však i ne zcela výjimečné případy, kdy se někteří lidé s rozvodem vyrovnávají ještě mnohem déle a někdo se s touto situací bez odborné pomoci dokonce nedokáže vyrovnat vůbec.

Málokdy touží po rozvodu stejnou měrou oba partneři; většinou jeden odchází a druhý je ten opouštěný. A být opuštěn je samozřejmě mnohem méně „výhodné“. Člověk, který je vlastně víceméně nucen akceptovat konečné rozhodnutí svého partnera podat žádost o rozvod, si jistě klade otázky typu „Co se to s námi stalo? Udělal(a) jsem skutečně všechno pro to, abych tomu zabránil(a)? Dal se náš vztah zachránit? Už to se mnou opravdu nemohl(a) vydržet?“. Ať chcete nebo ne, do hlavy se vám jistě vloudí nejrůznější myšlenky. Pokud si však připustíte, že vztah ztroskotal pouze kvůli vám, stane se z vás postupem času velmi pravděpodobně obyčejný uzlíček komplexů. A v těsném závěsu bude následovat velmi nebezpečná myšlenka: co když to příště dopadne stejně?

Důležité je uvědomit si, že ve složitém vzorci partnerských vztahů není možné chápat veškeré souvislosti. Jedno je však jisté – posuzovat vinu v citovém vztahu nikam nevede. Naopak – zdravé naštvání na bývalého partnera nám pomůže udržet si sebeúctu. Když si řeknete, že všechno zavinil ten druhý, děláte to především v zájmu svého vlastního duševního zdraví.

Pokud na vás po rozvodu dolehne těžká krize, nestyďte se a vyhledejte pomoc psychologa nebo psychoterapeuta. Rozhodně se nespoléhejte na své kamarádky a jejich kavárenské rady. Každá změna je bolestivá a tak nejspíš stejně nakonec zjistíte, že vám nikdo žádný recept na to, jak být opět spokojená, nedá. Veškeré zoufalství, lítost, vztek i nenávist si musíte prožít. V případě, že v sobě budete tyto pocity potlačovat, věřte, že samy stejně neodezní a po čase se vám naopak vrátí s ještě větší silou. V této souvislosti se zároveň nabízí otázka, jak vlastně tedy poznáte, že jste z toho definitivně venku. Odpověď je v tomto případě poměrně prozaická. Emocionální rozvod neboli ono „jsem z toho venku“ znamená, že k vašemu bývalému partnerovi necítíte ani nenávist, ani lásku; takové city jsou známkou přetrvávající silné vazby. Když jste skutečně citově „rozvedená“, je vám váš bývalý manžel spíše lhostejný. Nepřejete mu nic zlého, jste ochotná vyjít mu vstříc a občas mu s něčím pomůžete, ale nijak zvlášť už vás nezajímá, co dělá a s kým se stýká.

Uvědomte si, že rozvod sice znamená konec, ale zároveň i nový start. Je třeba dát si na čas a se všemi pocity se postupně vyrovnat. Teprve po tomto nevyhnutelném kroku může přijít něco nového. Minulost necháte za sebou a jednoho krásného dne nepochybně přijdete na to, že rozvodem život nekončí. Možná si jen místo „jsem sama“ začnete říkat „jsem volná“.

[TISCALI/Momo]

zpět na Ženy